Proč?

Ovzduší a zdraví
Částice PM2.5

Látkou znečišťující ovzduší, která nejvíce poškozuje zdraví Evropanů, jsou suspendované částice. Představme si je jako částečky, které jsou tak lehké, že se ve vzduchu vznášejí. Některé jsou dokonce tak malé (jedna třicetina až jedna pětina průměru lidského vlasu), že podobně jako kyslík pronikají nejen hluboko do plic, ale i do krevního o­běhu.

Tyto částice mohou být tvořeny různými chemickými složkami a jejich vliv na lidské zdraví a životní prostředí se odvíjí od jejich složení. Jejich součástí mohou být i některé těžké kovy, například arzen, kadmium, rtuť a nikl.

Výzkumy prokázaly, že se zvětšuje rozloha území, na němž byly naměřeny nadlimitní a zákon překračující koncentrace znečištění. V roce 2008 poškozoval znečištěný vzduch zdraví 15ti procent obyvatel, o rok později stoupl podíl lidí zasažených nadlimitním PM10 na 19 procent a v roce 2010 se v nadlimitním území ocitlo již 49 procent lidí.

Částice PM10

Z nedávné studie Světové zdravotnické organizace (WHO) vyplývá, že znečištění způsobené suspendovanými částicemi (PM2,5, tj. částicemi o průměru nejvýše 2,5 mikrometru) by pro lidské zdraví mohlo představovat ještě větší hrozbu, než se původně předpokládalo. Podle dokumentu „Posouzení důkazů o zdravotních aspektech znečištění ovzduší“2, který vydala Světová zdravotnická organizace v roce 2013, může dlouhodobá expozice jemným částicím vyvolat arteriosklerózu, negativně ovlivnit vývoj plodu a způsobit v dětském věku onemocnění dýchacích cest. Ve studii se rovněž uvádí možná souvislost s rozvojem nervového systému, kognitivními funkcemi a cukrovkou a opět se potvrzuje příčinná souvislost mezi jemnými částicemi a úmrtím z kardiovasku­lárních a respiračních příčin.

Částice

Patří doskupiny asi 100 organických uhlovodíkových sloučenin zvaných PAU (polycyklické aromatické uhlovodíky). V prostředí přetrvávají velice dlouho, neboť odolávají přirozeným rozkladným procesům.

Vzniká prevážně při nedokonalém spalování organických látek (uhlí, olejů, nafty, benzínu a plastu) v nevhodných spalovacích zařízeních ale např. i ze dřeva nebo uhlí spalovaných v krbových kamnech v obytných prostorách. Jeho dalším zdrojem jsou výfukové plyny, zejména z vozidel s naftovým motorem. Nejčastěji se navazuje na jemné částice polétavého prachu (PM10 a menší).

Kromě toho, že je karcinogenní (může způsobovat rakovinu), dráždí také oči, nos, krk a průdušky. Byly prokázány i negativní účinky na ledviny a játra. Studie na zvířatech prokázaly vliv na snížení plodnosti a vývojové vady potomků.

Částice

Oxid siřičitý je bezbarvý plyn, který reaguje na povrchu různých tuhých suspendovaných částic. Působí dráždivě na sliznice dýchacích cest. Podporuje záněty průdušek a astma. Vysoké koncentrace oxidu siřičitého mohou vyvolat vážné poškození plic a dýchacích cest obecně. Opakované krátkodobé expozice vysokým koncentracím oxidu siřičitého kombinované s dlouhodobými expozicemi nižším koncentracím mohou vést k výskytu chronické bronchitidy, a to zejména u kuřáků cigaret.

Částice

Při spalování se obvykle mění forma celé řady látek, včetně dusíku, jehož se v atmosféře vyskytuje nejvíce. Při jeho reakci s kyslíkem vznikají oxidy dusíku (včetně oxidu dusičitého NO2), s atomy vodíku pak čpavek (NH3), což je další látka znečišťující ovzduší, která má závažné účinky na lidské zdraví a životní prostředí.

V plicích se oxid dusičitý dostává do krve, kde je přeměněn na dusitany a dusičnany. Hlavním toxickým účinkem oxidu dusičitého je dráždění sliznice dýchacích cest. Chronické otravy mohou být příčinou častější a vetší kazivosti zubů, záněty spojivek atd.

Částice

Narozdíl od známého užitečného ozonu ve stratosféře, se kterým však nepřicházíme do styku, je přízemní ozon zdraví nebezpečný. Přízemní ozon vzniká v důsledku složitých chemických reakcí výfukových plynů z automobilů v přítomnosti slunečního záření, vysoké teploty a nízké vlhkosti vzduchu. Ozon je silný a agresivní. Jeho vysoké koncentrace způsobují korozi materiálu a poškozují stavby i živé tkáně.

Způsobuje dráždění dýchacích cest, podráždění očí a bolesti hlavy. Vystavíme-li se ozonu, brání se naše tělo jeho pronikání do plic — podvědomě snižuje množství kyslíku, které vdechujeme. Vdechujeme-li však méně kyslíku, namáháme tím více své srdce. Pro lidi s kardiovaskulárním nebo respiračním onemocněním, jako je astma, tak mohou být období s vysokými koncentracemi ozonu vysilující či dokonce smrtelná.

Prehled